Nikdy nevěř pirátům

Dámy a pánové, piráti a pirátky. Dnes vás tady vítám já- Justy. Budu vám vyprávět o tom, jak jsem se stala pirátem. Tento příběh začal tím, že jsme přijeli koňským povozem. Někdo osobním a někdo veřejným. Odložili jsme si věci u hospody. Měli jsme vyplnit pirátský kvíz. Já jsem ho vyplnila a dala jsem ho na hromadu k nejbližšímu stolu. Potom jsem si začala postupně uvědomovat, že je něco špatně. Upsala jsem se pirátům a musela jsem jít do toho ledového bazénu. Od té doby platí heslo: ,,NEVĚŘ PIRÁTŮM“.. Úspěšně jsme to ale všechno zvládli. A dostali jsme za to „P“ jako pirát a mohli jsme jít do hospody. Měli jsme si vzít dané věci. Přemístili jsme se do naší velké kajuty (jídelny). Měli jsme ještě jídlo, než jsme šli spát. Chystala jsem se pořádně vyspat, ale vzbudili nás. Přišla bouřka a problémy. Museli jsme se brodit potokem, a protože jsme ztroskotali, museli jsme jít spát na louku. Hodně věcí jsme cestou ztratili, ale někdo je pobral. Byla hrozná bouřka  a déšť. Schovali jsme se pod strom. Já osobně jsem chvíli spala, ale někdo se tak bál, že nemohl ani usnout. Nakonec jsme se přemístili zpátky, protože pršelo už vážně hrozně moc. Nakonec jsme to někteří z nás dospávali až ráno.

Následující den v pondělí jsme měli dlouho volno a potom byl oběd. Po obědě bylo zase volno. Po volnu jsme šli hrát žezlo. Ta hra mě moc baví. Poté jsme šli hledat poklad. Úspešně jsme ho našli. Byly v něm dublony a ještě jedna menší truhla. Ta nám všem zaručovala nesmrtelnost. Hledali jsme své lodě (gumy) a rozdělili jsme se do týmů. A měli jsme konečně i první závod. Vyhrál tým Klárky. Také jsme měli konečně i chvilku volna a jídlo. Zjistili jsme, že pomocníci kapitána mají klíče od truhly nesmrtelnosti a že každý, kdo se dublonu dotknul, za 6 dní zemře. A my jsme se jich předtím dotkli všichni! No tak jsme vše, co jsme mohli ještě směnit za stříbrňáky, rychle zpět rozměnili. Bohužel to nestačilo a chybělo ještě -102 dublonů.

Justýna Hrabalová, 1. oddíl z lodi Pekáči